Zdanění kryptoměn: Na co si dát pozor při daňovém přiznání

Základní principy zdanění kryptoměn v ČR

Zdanění kryptoměn v České republice se řídí obecnými daňovými předpisy, přičemž příjmy z obchodování s kryptoměnami jsou považovány za ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. Toto platí především pro příležitostné obchodníky a běžné držitele kryptoměn. V případě pravidelné činnosti a soustavného obchodování se však jedná o příjmy ze samostatné činnosti dle § 7.

Zásadním aspektem při zdanění kryptoměn je správné určení základu daně. Základem daně je rozdíl mezi příjmy a výdaji, přičemž za příjem se považuje hodnota v českých korunách v okamžiku prodeje či směny kryptoměny. Do výdajů lze zahrnout pořizovací cenu kryptoměny, včetně souvisejících transakčních poplatků. Problematickou oblastí zůstává určení pořizovací ceny při více nákupech stejné kryptoměny v různých časových obdobích, kde se nejčastěji využívá metoda FIFO (první do skladu, první ze skladu).

Těžba kryptoměn představuje specifickou kategorii, kde příjmy z těžby jsou zpravidla považovány za příjmy ze samostatné činnosti. Těžaři musí vést evidenci příjmů a výdajů, přičemž do výdajů lze zahrnout náklady na elektrickou energii, pořízení a odpisy těžebního hardware, případně nájem prostor pro těžební zařízení. Důležité je také správné časové rozlišení těchto nákladů.

V kontextu DPH je třeba zmínit, že samotný nákup a prodej kryptoměn je osvobozen od DPH na základě rozhodnutí Soudního dvora EU. Nicméně poskytování služeb souvisejících s kryptoměnami, jako je například zprostředkování obchodů nebo provozování směnárny, může DPH podléhat.

Pro správné zdanění je nezbytné vést podrobnou evidenci všech transakcí, včetně data, množství, kurzu a protistran. Vzhledem k volatilitě kryptoměnových trhů je důležité uchovávat záznamy o kurzech v okamžiku jednotlivých transakcí. Finanční správa akceptuje kurzy z renomovaných kryptoměnových burz přepočtené na české koruny.

Daňové přiznání musí být podáno do 1. dubna následujícího roku, případně do 1. července při využití služeb daňového poradce. V případě příjmů ze samostatné činnosti je nutné platit také zálohy na sociální a zdravotní pojištění, pokud tyto příjmy překročí stanovené limity.

Specifickou oblastí je také problematika směny jedné kryptoměny za jinou, kde každá taková transakce může generovat zdanitelný příjem nebo ztrátu. Stejně tak je třeba zohlednit příjmy z takzvaného stakingu nebo yield farmingu, které jsou také předmětem daně. V případě darování kryptoměn je nutné zohlednit také daň darovací, která je součástí daně z příjmů.

Pro minimalizaci daňových rizik je vhodné konzultovat složitější případy s daňovým poradcem, zejména při větším objemu obchodů nebo při kombinaci různých typů příjmů z kryptoměn. Nesprávné zdanění může vést k dodatečnému doměření daně včetně penále a úroků z prodlení.

Určení základu daně u kryptoměnových transakcí

Při stanovení základu daně u kryptoměnových transakcí je nutné postupovat v souladu s českými daňovými předpisy, přičemž klíčovým aspektem je správné určení příjmu a souvisejících nákladů. Základ daně představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji, které byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V případě kryptoměn je situace komplikovanější než u běžných finančních instrumentů.

Pro určení základu daně je zásadní stanovit pořizovací cenu kryptoměny a následně prodejní cenu v okamžiku realizace transakce. Pořizovací cena zahrnuje nejen samotnou cenu kryptoměny, ale také související transakční poplatky, které byly vynaloženy při nákupu. Tyto poplatky mohou zahrnovat poplatky směnárnám, těžařské poplatky nebo náklady na převod mezi peněženkami.

V praxi se často setkáváme s situací, kdy investor nakupoval kryptoměnu postupně za různé ceny. V takovém případě je možné použít metodu FIFO (First In, First Out) nebo vážený průměr pro stanovení pořizovací ceny. Metoda FIFO předpokládá, že první nakoupené kryptoměny jsou také první prodané. Tento přístup je obecně akceptován finančními úřady a je považován za transparentní způsob výpočtu základu daně.

Další komplikací při určování základu daně může být směna jedné kryptoměny za jinou. V takovém případě se jedná o dvě samostatné transakce - prodej původní kryptoměny a nákup nové. Pro stanovení základu daně je nutné určit hodnotu obou kryptoměn v okamžiku směny, nejlépe v české měně. Tuto hodnotu lze stanovit například pomocí průměrných cen na regulovaných burzách v daném časovém okamžiku.

Specifickou situací je těžba kryptoměn, kde do základu daně vstupují vytěžené kryptoměny oceněné tržní cenou v okamžiku těžby. Proti těmto příjmům lze uplatnit související náklady, jako jsou spotřeba elektrické energie, odpisy těžebního hardware nebo náklady na chlazení. Je důležité vést podrobnou evidenci těchto nákladů a být schopen je prokázat při případné kontrole.

Pro správné určení základu daně je nezbytné vést detailní záznamy o všech transakcích, včetně časů, objemů a cen. Doporučuje se archivovat výpisy z burz, směnáren a peněženek, stejně jako doklady o převodech na bankovní účty. Tyto podklady mohou být klíčové při prokazování správnosti výpočtu daňové povinnosti.

V případě dlouhodobého držení kryptoměn je vhodné průběžně sledovat jejich hodnotu a zaznamenávat významné cenové výkyvy. To může pomoci při pozdějším dokazování původu majetku nebo při optimalizaci načasování prodejů z daňového hlediska. Zároveň je třeba mít na paměti, že časový test pro osvobození od daně se na kryptoměny nevztahuje, což znamená, že i dlouhodobě držené kryptoměny podléhají při prodeji zdanění.

Daňová sazba pro příjmy z kryptoměn

Příjmy z kryptoměn podléhají v České republice standardnímu zdanění podle zákona o daních z příjmů. Základní sazba daně z příjmu pro fyzické osoby činí 15 % ze základu daně. V případě, že roční příjem přesáhne 48násobek průměrné mzdy, uplatní se také solidární zvýšení daně ve výši 23 %. Pro správné stanovení daňové povinnosti je klíčové určit základ daně, který se vypočítá jako rozdíl mezi příjmy a výdaji souvisejícími s obchodováním kryptoměn.

Při obchodování s kryptoměnami je důležité rozlišovat mezi příležitostnou a soustavnou činností. Pokud se jedná o příležitostnou činnost, příjmy se zdaňují jako ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. V tomto případě lze uplatnit skutečné výdaje spojené s pořízením kryptoměn, včetně poplatků za transakce či směnu. Naproti tomu při soustavné činnosti se jedná o příjmy ze samostatné činnosti podle § 7, kde je možné uplatnit buď skutečné výdaje, nebo paušální výdaje ve výši 60 % z příjmů.

Specifickou otázkou je zdanění příjmů z těžby kryptoměn. Těžba kryptoměn je považována za samostatnou výdělečnou činnost a příjmy z ní podléhají dani z příjmu podle § 7. Těžaři mohou uplatnit výdaje na elektrickou energii, pořízení a údržbu těžebního hardwaru a další související náklady. Je však nutné vést řádnou evidenci příjmů a výdajů a být registrován jako OSVČ.

Důležitým aspektem je také časový test při držení kryptoměn. V současné době neexistuje speciální časový test pro osvobození příjmů z prodeje kryptoměn, jako je tomu například u cenných papírů. Každý prodej kryptoměny je tedy předmětem daně bez ohledu na dobu držení. Tato skutečnost vyvolává v kryptoměnové komunitě značnou diskusi, neboť mnoho investorů považuje dlouhodobé držení kryptoměn za formu investice podobnou držení cenných papírů.

Pro stanovení základu daně je také klíčové správně určit hodnotu kryptoměn v okamžiku jejich nabytí a prodeje. Finanční správa akceptuje přepočet pomocí kurzu České národní banky nebo kurzu renomovaných kryptoměnových burz. Při vedení evidence je nutné používat konzistentní metodu FIFO (First In, First Out) nebo vážený průměr. Změna metody v průběhu zdaňovacího období není přípustná.

V praxi se často objevují situace, kdy dochází k výměně jedné kryptoměny za jinou. I takováto směna je považována za zdanitelný příjem a je nutné ji zahrnout do daňového přiznání. Hodnota získané kryptoměny v době směny představuje příjem, zatímco hodnota poskytnuté kryptoměny představuje výdaj. Toto pravidlo značně komplikuje evidenci především aktivním obchodníkům, kteří provádějí velké množství transakcí.

Osvobození od daně při dlouhodobém držení

V současné době je v České republice velmi diskutovaným tématem možnost osvobození příjmů z prodeje kryptoměn od daně při jejich dlouhodobém držení. Zatímco u cenných papírů existuje časový test tři roky, po jehož uplynutí jsou příjmy z jejich prodeje osvobozeny od daně, u kryptoměn podobné ustanovení v zákoně chybí. Mnoho investorů a držitelů kryptoměn argumentuje, že by měl být zaveden podobný princip i pro digitální aktiva.

Typ zdanění kryptoměn	Sazba daně	Způsob zdanění
Příjem z těžby kryptoměn	15%	Jako samostatná výdělečná činnost
Příjem z obchodování	15%	Jako ostatní příjem
Příjem z držení (staking)	15%	Jako příjem z kapitálového majetku

Ministerstvo financí dosud zastává stanovisko, že kryptoměny nelze automaticky postavit na roveň cenným papírům, jelikož se jedná o odlišnou formu aktiv. Přesto se objevují hlasy volající po změně legislativy, která by zohlednila dlouhodobé investory do kryptoměn. Argumentem je především skutečnost, že dlouhodobé držení kryptoměn představuje stabilizační prvek na trhu a nemělo by být daňově znevýhodňováno oproti jiným formám investic.

Odborníci z daňové oblasti poukazují na to, že současný systém může paradoxně motivovat k častějšímu obchodování namísto dlouhodobého držení, což může přispívat k vyšší volatilitě na kryptoměnových trzích. Zavedení časového testu by mohlo přispět k větší stabilitě a předvídatelnosti celého ekosystému. Navrhovaná délka časového testu se v různých diskuzích pohybuje mezi dvěma až pěti lety, přičemž nejčastěji zmiňovanou variantou je tříletá doba držení, která by korespondovala s již existujícím časovým testem u cenných papírů.

Kritici tohoto návrhu však upozorňují na možné komplikace při prokazování délky držení konkrétních kryptoměnových jednotek, zejména vzhledem k jejich zaměnitelnosti a častému přesouvání mezi různými peněženkami. Další argumentují tím, že osvobození by mohlo vést k daňovým únikům prostřednictvím účelového rozdělování transakcí.

Významným aspektem diskuze je také otázka technického řešení evidence doby držení kryptoměn. Zatímco u cenných papírů je díky centrální evidenci relativně snadné prokázat dobu držení, u decentralizovaných kryptoměn může být tento proces komplikovanější. Navrhuje se využití blockchain analýzy a specializovaných softwarových nástrojů, které by umožnily transparentní sledování historie transakcí.

Finanční správa v současnosti pracuje na metodických pokynech, které by měly přinést větší jasnost do zdanění kryptoměn. Případné zavedení časového testu by vyžadovalo novelizaci zákona o daních z příjmů, což je proces, který může trvat několik let. Mezitím se doporučuje pečlivě evidovat veškeré transakce s kryptoměnami, včetně data jejich pořízení a prodeje, aby bylo možné v budoucnu případně využít jakékoliv změny v legislativě.

Experti také zdůrazňují potřebu harmonizace přístupu ke zdanění kryptoměn na mezinárodní úrovni, zejména v rámci Evropské unie. Rozdílné přístupy jednotlivých zemí mohou vést k regulatorní arbitráži a neefektivnímu fungování trhu. Proto je důležité sledovat vývoj v ostatních zemích a přizpůsobovat českou legislativu tak, aby byla konkurenceschopná a zároveň chránila zájmy státu i investorů.

Povinnost evidence kryptoměnových operací pro daně

Při obchodování s kryptoměnami je naprosto zásadní vést důkladnou evidenci všech transakcí, což je základní předpoklad pro správné zdanění kryptoměnových příjmů. Česká daňová legislativa vyžaduje, aby každý investor dokázal prokázat původ svých příjmů a správně je zdanil. V případě kryptoměn to znamená evidovat veškeré nákupy, prodeje, směny mezi různými kryptoměnami i převody mezi peněženkami.

Základem evidence by měl být přehledný systém, který zachycuje datum transakce, typ operace, množství kryptoměny, kurz v době transakce a případné poplatky. Zvláště důležité je uchovávat informace o pořizovací ceně kryptoměn, protože ta je klíčová pro výpočet základu daně při jejich pozdějším prodeji. Finanční správa může kdykoliv požádat o doložení těchto údajů, proto je nutné mít k dispozici také výpisy z burz, směnáren nebo blockchainových explorerů.

Pro správnou evidenci je vhodné využívat specializované nástroje nebo alespoň podrobnou tabulku, kde budou zaznamenány všechny potřebné údaje. Nestačí spoléhat pouze na historii transakcí na burzách, protože ty mohou být časem smazány nebo může burza ukončit činnost. Doporučuje se proto pravidelně stahovat a zálohovat veškerou dokumentaci související s obchodováním.

V případě těžby kryptoměn je situace ještě složitější, protože je nutné evidovat nejen vytěžené množství, ale také náklady spojené s těžbou, jako je spotřeba elektřiny, odpisy těžebního hardware a další související výdaje. Tyto náklady lze následně uplatnit jako daňově uznatelné výdaje, což může významně snížit daňový základ.

Problematickou oblastí může být také stanovení správného kurzu pro přepočet hodnoty kryptoměn. Finanční správa akceptuje použití kurzů z velkých kryptoměnových burz, přičemž je důležité být konzistentní v používání zdrojů kurzů. Ideální je stanovit si metodiku předem a tu pak dlouhodobě dodržovat.

Pro případ daňové kontroly je nezbytné uchovávat veškerou dokumentaci po dobu minimálně 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém byl podán daňový příznak. V praxi je však rozumné archivovat údaje déle, zejména pokud jde o dlouhodobé investice nebo opakované obchodování.

Nedostatečná evidence může vést k problémům při prokazování původu prostředků a správnosti zdanění. V krajním případě může finanční úřad stanovit daň podle pomůcek, což obvykle vede k vyšší daňové povinnosti. Navíc může být uložena pokuta za nesprávné vedení evidence nebo neprokázání původu příjmů.

Kvalitní evidence také pomáhá při optimalizaci daňové povinnosti, protože umožňuje správně aplikovat metodu FIFO (First In, First Out) nebo identifikovat konkrétní mince při výpočtu základu daně. To může mít významný vliv na výslednou daňovou povinnost, zejména při dlouhodobém obchodování s různými kryptoměnami.

Zdanění kryptoměn je jako snaha chytit vítr do dlaní - čím více se snažíte ho regulovat, tím více vám uniká mezi prsty

Radovan Hruška

Problematika určení pořizovací ceny kryptoměn

Určení pořizovací ceny kryptoměn představuje jeden z nejkomplikovanějších aspektů jejich zdanění. Při obchodování s kryptoměnami často dochází k situacím, kdy investor nakupuje stejnou kryptoměnu v různých časových obdobích za různé ceny. Správné stanovení pořizovací ceny je přitom klíčové pro výpočet základu daně a následné zdanění případného zisku.

V praxi se nejčastěji využívá metoda FIFO (First In, First Out), kterou akceptuje i finanční správa. Podle této metody se při prodeji kryptoměn považují za prodané nejdříve ty, které byly nakoupeny jako první. To znamená, že pokud investor například nakoupil Bitcoin nejprve za 400 000 Kč a později další za 500 000 Kč, při následném prodeji části svých Bitcoinů se jako pořizovací cena použije nejstarší nákup, tedy 400 000 Kč.

Situace se komplikuje v případech, kdy investor provádí množství transakcí na různých burzách nebo když dochází k převodům mezi různými peněženkami. V takových případech je nutné vést podrobnou evidenci všech transakcí, včetně časů, objemů a cen. Některé burzy poskytují exporty historických transakcí, ale často v různých formátech, což komplikuje jejich zpracování.

Další problematickou oblastí je určení pořizovací ceny u kryptoměn získaných těžbou. V tomto případě se do pořizovací ceny započítávají náklady spojené s těžbou, jako je spotřeba elektrické energie, odpisy těžebního hardware a další přímé náklady. Stanovení přesné výše těchto nákladů může být velmi obtížné, zejména pokud se těžba provádí v domácích podmínkách nebo pokud se těží více různých kryptoměn současně.

Specifickou situací je také získání kryptoměn prostřednictvím forků nebo airdropů. V případě forků se často argumentuje tím, že pořizovací cena by měla být nulová, protože investor nezaplatil za získání nové kryptoměny žádné prostředky. Podobně u airdropů se většinou považuje pořizovací cena za nulovou, což však může vést k vyššímu daňovému zatížení při jejich následném prodeji.

Problematické může být i určení pořizovací ceny při směně jedné kryptoměny za jinou. V takovém případě je nutné stanovit hodnotu obou kryptoměn v době směny, přičemž tato hodnota se stává pořizovací cenou získané kryptoměny a prodejní cenou té původní. Pro stanovení těchto hodnot se obvykle používají kurzy z velkých kryptoměnových burz, ale i zde může docházet k rozdílům mezi jednotlivými platformami.

V neposlední řadě je třeba zmínit i situace, kdy investor nakupuje kryptoměny postupně v malých částkách prostřednictvím pravidelných investic (DCA - Dollar Cost Averaging). V těchto případech je nutné evidovat každý jednotlivý nákup a jeho cenu, což může při velkém množství transakcí představovat značnou administrativní zátěž. Pro usnadnění této evidence existují specializované nástroje a aplikace, jejich využití však není finanční správou explicitně upraveno.

Zdanění těžby kryptoměn a mining poolů

Těžba kryptoměn představuje v České republice specifickou oblast, která vyžaduje zvláštní pozornost z daňového hlediska. Příjmy z těžby kryptoměn jsou považovány za příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů, přičemž těžaři musí vést důkladnou evidenci svých příjmů a výdajů. Zásadním aspektem je správné určení okamžiku vzniku příjmu, který nastává v momentě připsání vytěžené kryptoměny do virtuální peněženky těžaře.

Při účasti v mining poolech je situace ještě komplexnější. Mining pool představuje sdružení těžařů, kteří spojují svůj výpočetní výkon za účelem zvýšení pravděpodobnosti vytěžení bloku. Odměny jsou pak distribuovány mezi účastníky podle jejich příspěvku k celkovému výpočetnímu výkonu poolu. Z daňového hlediska je nutné evidovat každou jednotlivou výplatu z mining poolu, přičemž pro stanovení základu daně se používá hodnota kryptoměny v okamžiku jejího připsání.

Významnou položkou při zdanění těžby jsou uznatelné náklady. Mezi ty patří především spotřeba elektrické energie, pořizovací cena těžebního hardware, náklady na chlazení a případné opravy zařízení. Těžaři mohou využít buď skutečné výdaje, nebo paušální výdaje ve výši 60 % z příjmů. Volba metody uplatnění výdajů může významně ovlivnit výslednou daňovou povinnost.

Další důležitou otázkou je DPH. Pokud roční obrat z těžby přesáhne 1 milion korun, stává se těžař povinným plátcem DPH. To s sebou nese dodatečné administrativní povinnosti, ale také možnost odpočtu DPH na vstupu při nákupu těžebního vybavení. Těžba kryptoměn je z pohledu DPH považována za poskytování služeb, konkrétně za zpracování transakcí v blockchainu.

Specifickou problematikou je také zdanění příjmů z tzv. forků a airdropů, které těžaři mohou obdržet. Tyto příjmy je nutné zahrnout do daňového přiznání, přičemž jejich hodnota se stanoví podle tržní ceny v okamžiku získání. Pro správné zdanění je klíčové vést podrobnou dokumentaci všech těžebních aktivit, včetně evidence hashrate, spotřeby energie a získaných odměn.

V případě mining poolů je také důležité správně posoudit právní vztah mezi těžařem a poolem. Některé pooly mohou fungovat na bázi sdružení bez právní subjektivity, jiné jako poskytovatelé služeb. Toto rozlišení má vliv na způsob zdanění a případné smluvní vztahy. Těžaři by měli věnovat pozornost podmínkám účasti v poolu a jejich daňovým dopadům.

Pro minimalizaci daňových rizik je vhodné konzultovat specifickou situaci s daňovým poradcem, který má zkušenosti s kryptoměnami. Daňová legislativa v této oblasti se stále vyvíjí a interpretace některých situací může být složitá. Správné vedení evidence a včasné plnění daňových povinností je základem pro bezproblémové fungování těžební činnosti z pohledu českých daňových zákonů.

Mezinárodní aspekty zdanění kryptoměnových příjmů

V současné době se problematika mezinárodního zdanění kryptoměnových příjmů stává stále komplexnější záležitostí, především vzhledem k přeshraniční povaze kryptoměnových transakcí. Různé jurisdikce přistupují ke zdanění kryptoměn odlišně, což vytváří značné komplikace pro investory i daňové správy jednotlivých zemí. Zatímco některé státy považují kryptoměny za majetek podléhající dani z kapitálových výnosů, jiné je klasifikují jako měnu nebo komoditu.

V rámci Evropské unie zatím neexistuje jednotný přístup ke zdanění kryptoměnových příjmů, což může vést k situacím dvojího zdanění nebo naopak k daňovým únikům. Evropská komise sice pracuje na harmonizaci pravidel prostřednictvím nařízení MiCA (Markets in Crypto-assets), ale primárně se zaměřuje na regulaci trhu, nikoli na daňové aspekty. České daňové zákony musí proto reflektovat mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, které však často nepočítají s existencí kryptoaktiv.

Významným aspektem je určení daňové rezidence v případě kryptoměnových transakcí. Vzhledem k decentralizované povaze blockchainu může být obtížné určit, kde přesně k transakci došlo a která jurisdikce má právo příjem zdanit. Problematické je také stanovení správné hodnoty kryptoměnových příjmů v případě mezinárodních transakcí, zejména když dochází k převodům mezi různými kryptoměnami nebo při směně na fiat měny v různých zemích.

Mezinárodní spolupráce daňových úřadů se v této oblasti postupně rozvíjí. Česká finanční správa spolupracuje s ostatními členskými státy EU i dalšími zeměmi při výměně informací o kryptoměnových transakcích. Vznikají nové mechanismy pro sledování pohybu kryptoaktiv přes hranice, včetně využití blockchain analýzy a spolupráce s kryptoměnovými burzami.

Důležitým trendem je také rostoucí tlak na transparentnost kryptoměnových operací ze strany mezinárodních organizací jako OECD a FATF. Tyto organizace vydávají doporučení pro implementaci standardů pro reporting kryptoměnových transakcí, což má přímý dopad na české daňové poplatníky obchodující s kryptoměnami v mezinárodním měřítku.

Pro české rezidenty je klíčové správně aplikovat metody zamezení dvojího zdanění při realizaci kryptoměnových příjmů ze zahraničí. To zahrnuje nutnost prokázat zdroj příjmů, jejich skutečnou výši a již zaplacenou daň v zahraničí. Komplikovaná je také otázka DPH u přeshraničních kryptoměnových transakcí, kde se uplatňují různé režimy podle typu operace a zapojených subjektů.

Mezinárodní aspekty zdanění kryptoměn vyžadují od daňových poplatníků pečlivé vedení evidence všech transakcí, včetně jejich časového určení, použitých směnných kurzů a identifikace protistran. Tato povinnost je o to náročnější, že mnoho kryptoměnových platforem operuje globálně a poskytuje služby v různých jurisdikcích současně.

Kontrolní hlášení a kryptoměnové transakce

V souvislosti s obchodováním s kryptoměnami vyvstává důležitá otázka ohledně kontrolního hlášení, které je nedílnou součástí daňového systému České republiky. Kontrolní hlášení se vztahuje na transakce s kryptoměnami pouze v případě, že jsou tyto transakce realizovány mezi plátci DPH a překročí stanovené limity. Je důležité si uvědomit, že samotný nákup či prodej kryptoměn mezi fyzickými osobami nepodléhá povinnosti kontrolního hlášení.

Finanční správa v posledních letech věnuje zvýšenou pozornost kryptoměnovým transakcím, zejména pokud jde o podnikatelské subjekty. Pokud plátce DPH přijímá nebo poskytuje platby v kryptoměnách za zboží či služby, musí tyto transakce zahrnout do kontrolního hlášení v přepočtu na českou měnu. Pro přepočet se používá kurz České národní banky platný k datu uskutečnění zdanitelného plnění, případně lze využít kurzy renomovaných kryptoměnových burz.

Specifickou oblastí jsou situace, kdy dochází k těžbě kryptoměn. V tomto případě se kontrolní hlášení podává pouze tehdy, pokud těžař vystupuje jako plátce DPH a poskytuje své výpočetní kapacity jiným subjektům. Samotná těžba kryptoměn pro vlastní potřebu není předmětem kontrolního hlášení. Důležité je také rozlišovat mezi běžným obchodováním s kryptoměnami a poskytováním služeb souvisejících s kryptoměnami, jako jsou například poradenství nebo správa kryptoměnových portfolií.

Podnikatelé, kteří přijímají platby v kryptoměnách, musí vést důkladnou evidenci těchto transakcí. Je nezbytné zaznamenávat nejen hodnotu v kryptoměně, ale také odpovídající částku v českých korunách k danému dni. Tato evidence slouží jako podklad pro správné vyplnění kontrolního hlášení a případnou kontrolu ze strany finančního úřadu. Nedodržení povinnosti podat kontrolní hlášení nebo uvedení nesprávných údajů může vést k významným sankcím.

V praxi se často setkáváme s nejasnostmi ohledně vykazování směny kryptoměn na burze. Pokud plátce DPH obchoduje s kryptoměnami na burze, není povinen tyto transakce uvádět v kontrolním hlášení, pokud se jedná pouze o investiční činnost. Situace je jiná, pokud subjekt poskytuje směnárenské služby jako svou podnikatelskou činnost - v takovém případě musí tyto služby řádně evidovat a zahrnout do kontrolního hlášení.

Finanční správa postupně zpřesňuje své požadavky na vykazování kryptoměnových transakcí v kontrolním hlášení. Očekává se, že v budoucnu může dojít k dalším úpravám a zpřesnění pravidel, zejména s ohledem na rostoucí význam kryptoměn v ekonomice. Pro podnikatele je proto důležité sledovat aktuální vývoj legislativy a metodických pokynů, aby mohli správně plnit své daňové povinnosti.

Budoucí vývoj regulace zdanění kryptoměn

V současné době se regulace zdanění kryptoměn nachází v dynamickém procesu vývoje, přičemž očekávané změny v následujících letech mohou významně ovlivnit způsob, jakým budou digitální aktiva zdaňována. Ministerstvo financí České republiky ve spolupráci s Finanční správou aktivně pracuje na vytvoření komplexnějšího právního rámce, který by lépe reflektoval specifika kryptoměnových transakcí a jejich zdanění.

Experti předpokládají, že v horizontu následujících dvou až tří let dojde k významné harmonizaci daňových předpisů v rámci Evropské unie, což přímo ovlivní i českou legislativu. Očekává se zavedení jednotného systému pro sledování a vykazování kryptoměnových transakcí, který umožní efektivnější kontrolu a správu daňových povinností. Tento systém by měl zjednodušit proces podávání daňových přiznání pro držitele kryptoměn a současně poskytnout daňovým úřadům lepší nástroje pro kontrolu.

V připravovaných regulacích se počítá s detailnějším rozlišováním různých typů kryptoměnových operací. Zvláštní pozornost bude věnována oblasti DeFi (decentralizované finance), kde současná legislativa značně zaostává za technologickým vývojem. Očekává se, že budou stanoveny jasnější pravidla pro zdanění výnosů z poskytování likvidity, yield farmingu a dalších DeFi aktivit.

Významnou změnou, která se připravuje, je také úprava způsobu stanovení základu daně. Současný systém, kdy se základ daně určuje v českých korunách k okamžiku každé transakce, by mohl být doplněn o alternativní metody výpočtu, které by lépe odpovídaly realitě kryptoměnového trhu. Zvažuje se například možnost průměrování cen za určité období nebo využití specifických metod pro určení pořizovací ceny kryptoměn.

Regulatorní orgány také plánují věnovat zvýšenou pozornost oblasti těžby kryptoměn. Připravované změny by měly přinést jasnější pravidla pro odpisování těžebního hardware a započítávání nákladů na elektrickou energii. Současně se očekává zavedení specifických požadavků na evidenci a vykazování příjmů z těžby, včetně případného rozlišení mezi profesionální a hobby těžbou.

V dlouhodobém horizontu se předpokládá postupné sbližování pravidel pro zdanění tradičních finančních instrumentů a kryptoměn. To by mohlo vést k zavedení podobných daňových úlev a odpočtů, jaké jsou běžné u klasických investic. Diskutuje se také o možnosti zavedení časového testu pro osvobození od daně z příjmu, podobně jako je tomu u cenných papírů.

Významnou roli v budoucím vývoji regulace bude hrát také technologický pokrok v oblasti blockchain analýzy. Finanční úřady budou mít k dispozici stále sofistikovanější nástroje pro sledování kryptoměnových transakcí, což povede k efektivnějšímu výběru daní a potenciálně také k úpravě požadavků na dokumentaci a prokazování zdrojů příjmů z kryptoměnových operací.