Daň z převodu nemovitosti 2024: Na co se připravit a jak ušetřit

Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí

V České republice došlo k významné změně v oblasti zdanění nemovitostí, když byla v roce 2020 definitivně zrušena daň z nabytí nemovitých věcí. Toto rozhodnutí, které bylo přijato v souvislosti s dopady pandemie COVID-19, má trvalý charakter a platí i pro rok 2024. Původní daň činila 4 % z kupní ceny nemovitosti nebo z její znalecké hodnoty, přičemž ji hradil kupující. Zrušení této daně představuje významnou úlevu pro všechny, kteří plánují koupi nemovitosti.

Zákon, který daň z nabytí nemovitých věcí zrušil, působí retrospektivně a vztahuje se na všechny případy, kdy byl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí proveden po 1. prosinci 2019. Toto zpětné působení zákona znamenalo, že lidé, kteří v tomto období daň zaplatili, měli nárok na její vrácení. Pro rok 2024 tedy již není třeba s touto daňovou povinností počítat při plánování koupě nemovitosti.

V souvislosti se zrušením daně došlo také ke změně v oblasti odpočtu úroků z hypotečních úvěrů. Pro nemovitosti pořízené po 1. lednu 2021 již není možné uplatňovat odpočet zaplacených úroků z hypotečního úvěru od základu daně z příjmů. Toto omezení však neplatí pro úvěry na nemovitosti pořízené před tímto datem, kde možnost odpočtu zůstává zachována.

Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí přineslo výraznou úsporu především mladým rodinám a lidem, kteří si pořizují své první bydlení. Na modelovém příkladu bytu v hodnotě 3 miliony korun to znamená úsporu 120 000 Kč, což představuje významnou částku v rozpočtu kupujících. Pro realitní trh tato změna znamenala určité oživení a větší dostupnost vlastnického bydlení.

Je důležité zmínit, že absence daně z nabytí nemovitých věcí neznamená, že by převod nemovitosti byl zcela osvobozen od všech poplatků. Nadále je třeba počítat s náklady na právní služby, poplatky za vklad do katastru nemovitostí a případně provize realitním kancelářím. Tyto náklady však představují výrazně nižší finanční zátěž než původní 4% daň.

Pro rok 2024 tedy platí, že při koupi nemovitosti není třeba řešit daň z nabytí nemovitých věcí, což významně zjednodušuje celý proces převodu nemovitosti. Kupující mohou ušetřené prostředky využít například na renovaci kupované nemovitosti nebo je investovat do kvalitnějšího bydlení. Toto opatření má trvalý charakter a v současné době neexistují žádné legislativní návrhy, které by směřovaly k opětovnému zavedení této daně.

Kdo platí daň z nemovitosti

Daň z nemovitosti je povinným odvodem, který musí hradit vlastník nemovité věci zapsaný v katastru nemovitostí k 1. lednu příslušného zdaňovacího období. V roce 2024 dochází k významným změnám ve výši daně z nemovitosti, kdy se základní sazba zvyšuje na dvojnásobek. Vlastník nemovitosti je povinen podat daňové přiznání a následně uhradit vyměřenou daň. V případě spoluvlastnictví nemovitosti mohou spoluvlastníci podat daňové přiznání společně, nebo může každý podat přiznání samostatně za svůj spoluvlastnický podíl.

Zajímavostí je, že v případě převodu nebo přechodu vlastnictví k nemovitosti v průběhu roku zůstává povinnost platby daně na původním vlastníkovi až do konce kalendářního roku. Nový vlastník začíná platit daň až od následujícího zdaňovacího období. To znamená, že pokud někdo koupí nemovitost například v červnu 2024, první daňová povinnost mu vznikne až v roce 2025.

V případě bytových družstev a společenství vlastníků jednotek je situace specifická. Daňovou povinnost má v těchto případech právě bytové družstvo nebo společenství vlastníků jednotek, nikoliv jednotliví členové družstva či vlastníci bytových jednotek. Toto pravidlo významně zjednodušuje správu daňových povinností v bytových domech.

Zvláštní situace nastává u nemovitostí ve svěřenském fondu, pozemků zatížených právem stavby nebo u podílových fondů. V těchto případech je poplatníkem daně svěřenský fond, stavebník nebo podílový fond. U pozemků pronajatých nebo propachtovaných je poplatníkem daně nájemce nebo pachtýř, pokud jsou tyto pozemky evidované v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem.

Pro rok 2024 je důležité zmínit, že vlastníci nemovitostí musí počítat s vyšší daňovou zátěží. Kromě zdvojnásobení základní sazby daně mohou obce nadále uplatňovat místní koeficient, kterým lze základní sazbu daně dále násobit. Obce mají možnost stanovit koeficient v rozmezí 1,1 až 5, což může výslednou daňovou povinnost významně ovlivnit.

V případě změny vlastnictví nemovitosti je nutné podat daňové přiznání do konce ledna následujícího roku. Pokud nedošlo k žádným změnám oproti předchozímu zdaňovacímu období, není třeba podávat nové daňové přiznání. Finanční úřad automaticky vyměří daň ve stejné výši jako v předchozím roce, pouze s přihlédnutím k případným legislativním změnám sazeb.

Důležité je také vědět, že daň z nemovitosti se platí dopředu, a to buď jednorázově do 31. května, nebo ve dvou stejných splátkách, přičemž první splátka je splatná do 31. května a druhá do 30. listopadu. U zemědělců a chovatelů ryb je možné první splátku posunout až na 31. srpna. Pokud celková výše daně nepřesáhne 5000 Kč, je splatná jednorázově do konce května.

Daň z převodu nemovitosti v roce 2024 již neexistuje, byla nahrazena daní z nabytí nemovitých věcí, která byla zrušena v září 2020.

Radmila Nováčková

Sazby daně z nemovitých věcí 2024

Sazby daně z nemovitých věcí procházejí v roce 2024 významnými změnami, které se dotknou většiny vlastníků nemovitostí v České republice. Základní sazba daně se zvyšuje na dvojnásobek oproti předchozímu roku, což představuje významný nárůst daňové zátěže pro majitele nemovitostí. U obytných domů se nově aplikuje sazba 2 Kč za každý metr čtvereční zastavěné plochy, přičemž se tato částka dále násobí koeficientem podle velikosti obce, ve které se nemovitost nachází.

V případě bytových jednotek a samostatných nebytových prostorů se daňová sazba odvíjí od výměry podlahové plochy, kdy základní sazba činí 2 Kč za každý metr čtvereční. Tato částka se následně upravuje koeficientem 1,22, který zohledňuje společné části domu. U komerčních nemovitostí, jako jsou stavby pro podnikání, se uplatňují vyšší sazby, které mohou dosahovat až 10 Kč za metr čtvereční u staveb určených pro průmysl, stavebnictví, dopravu a energetiku.

Významnou novinkou je také možnost obcí stanovit takzvaný místní koeficient, který může dosahovat hodnoty až 5,0. Obce tak získávají větší pravomoc ovlivnit výši daně na svém území. Tento koeficient se následně násobí se základní sazbou daně, což může vést k významnému navýšení celkové daňové povinnosti. Například v Praze se uplatňuje základní koeficient 4,5, který může být dále upraven místním koeficientem jednotlivých městských částí.

U zemědělských pozemků se daňová sazba stanovuje procentuálně z ceny půdy, přičemž u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů činí 0,75% a u trvalých travních porostů, hospodářských lesů a rybníků 0,25%. Tyto sazby zůstávají v roce 2024 nezměněny, nicméně celková daňová povinnost může být ovlivněna změnou průměrných cen půdy v jednotlivých katastrálních územích.

Pro stavební pozemky platí základní sazba 2 Kč za metr čtvereční, která se následně násobí koeficientem podle velikosti obce. U ostatních pozemků se uplatňuje sazba 0,20 Kč za metr čtvereční. Důležité je zmínit, že pokud je pozemek využíván k podnikatelské činnosti, může být sazba daně výrazně vyšší.

Vlastníci nemovitostí musí počítat s tím, že kromě samotné daňové sazby ovlivňují výslednou daňovou povinnost i další faktory, jako jsou různé přirážky a koeficienty. Například u vícepodlažních staveb se uplatňuje zvýšení sazby o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. V případě rekreačních objektů a garáží stojících odděleně od obytných domů se aplikuje základní sazba 6 Kč za metr čtvereční, což představuje významné zvýšení oproti předchozím letům.

Termín podání daňového přiznání

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí pro rok 2024 musí být podáno nejpozději do 31. ledna 2024. Tento termín je závazný pro všechny poplatníky, kteří v průběhu roku 2023 nabyli nemovitost nebo u jejich nemovitosti došlo k významným změnám, které ovlivňují výši daně. Je důležité si uvědomit, že tato lhůta je neprodloužitelná a její nedodržení může vést k sankčním postihům ze strany finančního úřadu.

Parametr	2023	2024
Sazba daně z nemovitých věcí	4 %	4 %
Plátce daně	Kupující	Kupující
Lhůta pro podání	Do konce 3. měsíce po vkladu do katastru	Do konce 3. měsíce po vkladu do katastru
Způsob platby	Bankovní převod/složenka	Bankovní převod/složenka
Osvobození první koupě	Ne	Ne

V případě, že jste nemovitost nabyli v průběhu roku 2023, musíte podat daňové přiznání i tehdy, pokud předchozí majitel již daň za rok 2023 uhradil. Nový majitel je povinen přihlásit se k dani z nemovitých věcí bez ohledu na předchozí platby. Pokud jste nemovitost prodali, není nutné podávat žádné speciální odhlášení, finanční úřad změnu vlastnictví zaznamená automaticky na základě údajů z katastru nemovitostí.

Pro rok 2024 došlo k několika významným změnám v oblasti daně z nemovitých věcí. Místní koeficient může nově dosahovat až hodnoty 8,5, což může výrazně ovlivnit konečnou výši daně. Je proto nezbytné věnovat zvýšenou pozornost správnému vyplnění daňového přiznání a zohlednění všech relevantních koeficientů.

Daňové přiznání lze podat několika způsoby. Nejjednodušší a nejrychlejší je elektronické podání prostřednictvím datové schránky nebo aplikace EPO. Pokud nemáte zřízenou datovou schránku, můžete formulář vyplnit online na portálu finanční správy a následně jej vytisknout a doručit na příslušný finanční úřad osobně nebo poštou. V případě osobního podání je důležité počítat s možnými frontami na finančních úřadech v posledních dnech ledna.

Pokud nastaly změny pouze v sazbách daně nebo v koeficientech obce, není nutné podávat nové daňové přiznání. Finanční úřad v takovém případě vyměří daň z moci úřední a zašle složenku s novou částkou k úhradě. Povinnost podat daňové přiznání vzniká pouze při změně okolností rozhodných pro stanovení daně, jako je například změna výměry pozemku, změna druhu pozemku, přístavba nebo nástavba nemovitosti.

V případě spoluvlastnictví nemovitosti může podat daňové přiznání jeden ze spoluvlastníků jako společný zástupce. Musí však o této skutečnosti informovat ostatní spoluvlastníky, protože ti jsou nadále solidárně odpovědní za zaplacení daně. Pokud se spoluvlastníci nedohodnou na společném zástupci, musí každý podat daňové přiznání samostatně za svůj spoluvlastnický podíl.

Pro správné vyplnění daňového přiznání je klíčové mít k dispozici aktuální výpis z katastru nemovitostí a znát všechny místní koeficienty platné v dané obci. Tyto informace by měly být dostupné na webových stránkách obce nebo je lze zjistit přímo na finančním úřadě.

Osvobození od daně z nemovitosti

V České republice existuje několik důležitých případů, kdy je možné získat osvobození od daně z nemovitosti. Od roku 2024 se systém osvobození od daně z nemovitosti řídí aktualizovaným daňovým zákonem, který přináší několik významných změn. Především se jedná o nemovitosti ve vlastnictví státu, které jsou automaticky osvobozeny od daně. Totéž platí pro nemovitosti ve vlastnictví té obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí.

Významnou skupinou osvobozenou od daně jsou církevní stavby, především budovy sloužící k náboženským obřadům, ale také farní budovy a církevní administrativní prostory. Důležité je zmínit, že osvobození se vztahuje i na pozemky tvořící jeden funkční celek s těmito budovami. Podobně jsou na tom také školy, muzea, galerie, knihovny, zdravotnická zařízení a zařízení sociální péče, pokud nejsou využívány k podnikatelské činnosti.

V roce 2024 zůstává zachováno osvobození pro nemovitosti ve vlastnictví veřejných vysokých škol a výzkumných institucí, které jsou využívány pro vědeckou a výzkumnou činnost. Nově se upravuje osvobození pro nemovitosti sloužící k ochraně životního prostředí, včetně vodáren, čistíren odpadních vod, skládek a zařízení na třídění odpadu. Toto osvobození je podmíněno tím, že zařízení musí být provozováno obcí nebo její příspěvkovou organizací.

Zajímavou kategorií jsou nemovitosti sloužící k veřejné dopravě. Jedná se především o dráhy, silnice, dálnice, letecké plochy a přístavy. Osvobození se vztahuje i na související pozemky a stavby nezbytné pro jejich provoz. Důležitou podmínkou je, že tyto nemovitosti nesmí být využívány k podnikatelské činnosti nesouvisející s jejich hlavním účelem.

Pro rok 2024 zůstává zachováno také osvobození pro některé zemědělské pozemky, především pro pozemky určené k ochraně přírody a krajiny, také pro remízky, větrolamy a pozemky sloužící k zamezení eroze půdy. Nově se zpřísňují podmínky pro osvobození u pozemků v národních parcích a chráněných krajinných oblastech, kde musí být jasně prokázán jejich přínos pro ochranu přírody.

Významnou změnou pro rok 2024 je úprava osvobození u novostaveb. Zatímco dříve byly novostavby určené k bydlení osvobozeny od daně na dobu 15 let, nyní se tato doba zkracuje na 10 let a osvobození je podmíněno splněním energetických standardů budovy. Toto opatření má motivovat k výstavbě energeticky úsporných budov.

Pro získání osvobození od daně z nemovitosti je nutné podat daňové přiznání ve standardním termínu do 31. ledna příslušného zdaňovacího období. V přiznání je třeba nárok na osvobození výslovně uplatnit a doložit příslušnými dokumenty. Pokud dojde ke změně skutečností rozhodných pro osvobození, je poplatník povinen tuto změnu oznámit správci daně do 30 dnů od jejího vzniku.

Výpočet daně z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí prošla pro rok 2024 významnými změnami, které ovlivní způsob výpočtu i konečnou částku, kterou vlastníci nemovitostí zaplatí. Základní sazba daně se zvýšila na dvojnásobek oproti předchozímu roku, což znamená, že vlastníci musí počítat s vyššími výdaji. Při výpočtu daně z nemovitých věcí je nutné zohlednit několik klíčových faktorů, které společně určují konečnou výši daňové povinnosti.

Základ daně se stanovuje podle druhu nemovitosti, přičemž u pozemků se vychází z jejich skutečné výměry v metrech čtverečních. U staveb a jednotek se základ daně určuje podle zastavěné plochy v metrech čtverečních. Důležitým prvkem výpočtu je místní koeficient, který si stanovují jednotlivé obce samostatně a může se pohybovat v rozmezí 1,1 až 5. Tento koeficient může výrazně ovlivnit konečnou výši daně.

Pro obytné budovy v obcích se používá také základní koeficient podle počtu obyvatel, který se pohybuje od 1 do 4,5. V Praze platí nejvyšší koeficient 4,5, zatímco v malých obcích do 1000 obyvatel je to koeficient 1. Obce mají možnost tento koeficient upravit až o tři kategorie nahoru nebo dolů, což může vést k významným rozdílům v daňové zátěži mezi jednotlivými lokalitami.

Při výpočtu je třeba vzít v úvahu také případné zvýšení daně u nebytových prostor využívaných k podnikání. Zde se aplikuje koeficient 1,5, který se násobí základní sazbou daně. V případě rekreačních objektů se může uplatnit zvýšený koeficient 2,0, což významně ovlivní konečnou částku daně.

Vlastníci nemovitostí musí také počítat s tím, že daňové přiznání se podává do 31. ledna 2024, přičemž se vychází ze stavu nemovitosti k 1. lednu téhož roku. Pokud během roku došlo ke změnám ve vlastnictví nebo charakteru nemovitosti, je nutné podat dílčí daňové přiznání. Samotná platba daně je pak rozdělena do dvou termínů - do 31. května pro částky do 5000 Kč, nebo ve dvou splátkách do 31. května a 30. listopadu pro vyšší částky.

Pro správný výpočet daně je důležité znát přesnou výměru nemovitosti a její způsob využití. Výsledná daň se vypočítá vynásobením základu daně příslušnou sazbou, která se následně upraví pomocí příslušných koeficientů. V případě spoluvlastnictví se daň rozdělí podle podílů jednotlivých vlastníků. Vlastníci by měli věnovat zvýšenou pozornost správnému určení všech koeficientů a včasnému podání daňového přiznání, aby se vyhnuli případným sankcím ze strany finančního úřadu.

Místní koeficienty pro výpočet daně

Místní koeficienty hrají zásadní roli při výpočtu daně z nemovitých věcí v roce 2024. Obce mají pravomoc stanovit vlastní místní koeficient, kterým se následně násobí základní sazba daně. Tento koeficient může být stanoven v rozmezí 1,1 až 5, přičemž každá obec může zvolit různé koeficienty pro různé části svého území.

V roce 2024 došlo k významným změnám v systému místních koeficientů. Nově mohou obce stanovit koeficient s větší přesností, a to na jedno desetinné místo. To umožňuje přesnější a spravedlivější nastavení daňové zátěže pro jednotlivé nemovitosti. Například Praha využívá různé koeficienty pro různé městské části, což reflektuje rozdílnou atraktivitu a hodnotu nemovitostí v jednotlivých lokalitách.

Základní koeficient podle velikosti obce zůstává zachován a pohybuje se od 1,0 pro obce do 1000 obyvatel až po 4,5 pro Prahu. K tomuto základnímu koeficientu pak obce mohou aplikovat další zvýšení prostřednictvím místního koeficientu. V praxi to znamená, že například nemovitost v Praze může být zatížena výrazně vyšší daní než stejná nemovitost v menší obci.

Důležitým aspektem je také možnost obcí stanovit různé koeficienty pro různé typy nemovitostí. Například pro rekreační objekty může být stanoven jiný koeficient než pro trvale obývané nemovitosti. Toto rozlišení umožňuje obcím lépe regulovat využívání nemovitostí na svém území a zohlednit specifické místní podmínky.

Pro rok 2024 mnoho obcí přistoupilo k úpravě svých místních koeficientů, především v reakci na ekonomickou situaci a potřebu zvýšit příjmy do obecních rozpočtů. Změny místních koeficientů musí být oznámeny prostřednictvím obecně závazné vyhlášky nejpozději do 1. října předchozího roku, aby mohly být účinné od následujícího zdaňovacího období.

Vlastníci nemovitostí by měli věnovat zvýšenou pozornost aktuálním koeficientům ve své obci, jelikož jejich změna může významně ovlivnit výslednou výši daně. Informace o místních koeficientech jsou veřejně dostupné na úředních deskách obcí a také v elektronické podobě na jejich webových stránkách. V případě nejasností je možné se obrátit přímo na příslušný finanční úřad nebo obecní úřad.

Systém místních koeficientů představuje důležitý nástroj, kterým obce mohou ovlivňovat výši daňové zátěže na svém území a tím nepřímo i rozvoj a využívání nemovitostí. Pro rok 2024 je zvláště důležité sledovat případné změny, neboť mnoho obcí přistoupilo k úpravám koeficientů v reakci na současnou ekonomickou situaci a rostoucí náklady na zajištění veřejných služeb.

Způsob platby daně z nemovitosti

Daň z nemovitých věcí lze v roce 2024 uhradit několika způsoby, přičemž je důležité dodržet stanovené termíny a správné platební údaje. Nejběžnějším způsobem je bezhotovostní převod z bankovního účtu, kdy poplatník zadá platbu se správným variabilním symbolem, který je uveden na složence nebo v daňovém přiznání. Číslo účtu finančního úřadu pro platbu daně z nemovitých věcí musí být zadáno přesně, včetně předčíslí a kódu banky.

Pro ty, kteří preferují klasické metody, je stále k dispozici možnost zaplatit daň pomocí poštovní poukázky, kterou finanční úřad automaticky zasílá poplatníkům. Složenky jsou rozesílány postupně tak, aby je poplatníci obdrželi nejpozději do poloviny května. V případě, že poplatník složenku neobdrží nebo ji ztratí, může si vyžádat její duplikát na příslušném finančním úřadě.

Novinkou pro rok 2024 je rozšířená možnost platby prostřednictvím online platební brány MOJE daně, která nabízí pohodlný způsob úhrady přímo z domova. Tento systém umožňuje sledovat historii plateb a kontrolovat jejich správnost. Poplatníci mohou využít také QR kód uvedený na složence, který významně zjednodušuje proces platby prostřednictvím mobilního bankovnictví.

V případě vyšších částek je možné rozdělit platbu do dvou splátek. První splátka je splatná do 31. května 2024, druhá pak do 30. listopadu 2024. Toto rozdělení platí pouze pro případy, kdy roční daň přesáhne částku 5000 Kč. U zemědělských podnikatelů a chovatelů je první splátka posunuta na 31. srpna.

Důležité je nezapomenout na správné označení platby. Variabilní symbol musí odpovídat rodnému číslu fyzické osoby nebo identifikačnímu číslu právnické osoby. Specifický symbol pro daň z nemovitých věcí je 1148. Při chybném uvedení těchto údajů může dojít k nesprávnému přiřazení platby a následným komplikacím.

Pro poplatníky je také k dispozici možnost nastavení trvalého příkazu k úhradě, což minimalizuje riziko zapomenutí platby. V takovém případě je však nutné pravidelně kontrolovat výši předepsané daně, která se může meziročně měnit. Finanční úřady doporučují nastavit trvalý příkaz s dostatečnou rezervou před termínem splatnosti.

V případě nejasností ohledně platby mohou poplatníci využít konzultační hodiny na finančních úřadech nebo telefonickou informační linku. Pracovníci finančních úřadů jsou připraveni poskytnout detailní informace o způsobu platby i pomoc při řešení případných problémů. Je však důležité nenechávat řešení platebních záležitostí na poslední chvíli a předejít tak případným sankcím za pozdní úhradu.

Sankce za pozdní podání přiznání

Pokud nestihnete podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí včas, musíte počítat s finančními sankcemi. Základní lhůta pro podání daňového přiznání je stanovena do 31. ledna 2024. Pokud tento termín nestihnete, finanční úřad vám může vyměřit pokutu. Výše sankce se odvíjí od délky prodlení a částky daně.

V případě, že podáte daňové přiznání se zpožděním do 5 pracovních dnů po stanovené lhůtě, finanční úřad vám může prominout pokutu, pokud prokážete závažné důvody, které vám bránily v dodržení termínu. Mezi takové důvody patří například hospitalizace, živelná pohroma nebo jiné neočekávané události.

Při zpoždění delším než 5 pracovních dnů se již pokuta vyměřuje automaticky. Sankce činí 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, maximálně však do výše 5 % celkové daňové povinnosti. Pokud tedy například vaše daňová povinnost činí 10 000 Kč a podáte přiznání o 20 dní později, pokuta bude činit 100 Kč (0,05 % z 10 000 Kč za každý den prodlení).

V případě, že daňové přiznání nepodáte ani po výzvě finančního úřadu, sankce se výrazně zvyšuje. Pokuta může dosáhnout až 15 % z celkové daňové povinnosti. Navíc finanční úřad může vyměřit daň podle pomůcek, což znamená, že stanoví výši daně na základě dostupných informací, které má k dispozici. Toto stanovení bývá zpravidla pro poplatníka méně výhodné.

Kromě pokuty za pozdní podání je třeba počítat i s úrokem z prodlení, pokud daň není zaplacena včas. Úrok z prodlení se počítá jako repo sazba České národní banky zvýšená o 8 procentních bodů. Tento úrok se počítá za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.

Je důležité si uvědomit, že finanční úřad může v odůvodněných případech přistoupit i k dalším sankcím. Například při opakovaném porušování daňových povinností může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč. V extrémních případech může být neplnění daňových povinností kvalifikováno jako trestný čin daňový, za který hrozí i odnětí svobody.

Předejít sankcím lze jednoduše včasným podáním daňového přiznání a zaplacením daně. V případě, že očekáváte problémy s dodržením termínu, je vhodné kontaktovat finanční úřad předem a požádat o posečkání daně nebo rozložení platby na splátky. Finanční úřad může v odůvodněných případech vyhovět a stanovit náhradní termín splatnosti nebo povolit splátkový kalendář.

Změny v dani z nemovitosti 2024

Od ledna 2024 vstupují v platnost významné změny v oblasti daně z nemovitých věcí, které se dotknou prakticky všech vlastníků nemovitostí v České republice. Základní sazba daně se zvyšuje na dvojnásobek, což představuje nejvýraznější navýšení za poslední desetiletí. Tato úprava je součástí vládního konsolidačního balíčku, jehož cílem je stabilizace veřejných financí.

Vlastníci rodinných domů, bytů či rekreačních objektů musí počítat s tím, že se jejich daňová povinnost výrazně zvýší. Například u běžného bytu o rozloze 75 metrů čtverečních v krajském městě se daň může zvýšit z původních zhruba 1000 Kč na přibližně 2000 Kč ročně. U rodinných domů bude navýšení ještě patrnější, zejména ve větších městech a lukrativních lokalitách.

Novela zákona také přináší změny v oblasti místních koeficientů, které mohou obce nově stanovit v rozsahu 1,1 až 5. Obce získávají větší pravomoc ovlivnit výši daně na svém území, což může vést k významným rozdílům mezi jednotlivými lokalitami. Některé obce již avizovaly, že této možnosti využijí k navýšení svých příjmů, zatímco jiné se rozhodly ponechat koeficienty na minimální úrovni, aby nezatěžovaly své obyvatele.

Důležitou změnou je také úprava způsobu výpočtu daně, kdy se nově zavádí takzvaný hodnotový koeficient, který zohledňuje skutečnou tržní hodnotu nemovitosti v dané lokalitě. Toto opatření má zajistit spravedlivější zdanění a lépe reflektovat reálnou ekonomickou situaci v různých částech republiky. Vlastníci nemovitostí v lukrativních lokalitách tak mohou očekávat vyšší daňovou zátěž než ti, kteří vlastní obdobné nemovitosti v méně atraktivních oblastech.

Systém úlev a osvobození od daně zůstává zachován, nicméně dochází k určitým modifikacím. Nově se například ruší osvobození u novostaveb, které bylo dosud možné využívat po dobu 5 let od kolaudace. Tato změna se dotkne především developerských projektů a nových vlastníků nemovitostí, kteří již nebudou moci využít toto daňové zvýhodnění.

Změny se dotýkají také termínů a způsobu podání daňového přiznání. Vlastníci nemovitostí nemusí podávat nové daňové přiznání kvůli změně sazeb, finanční úřady přepočítají daň automaticky a zašlou složenky s novou částkou. Je však důležité sledovat případné změny místních koeficientů v jednotlivých obcích, které mohou ovlivnit konečnou výši daně.

Pro podnikatele a vlastníky komerčních nemovitostí jsou změny ještě významnější, protože se u nebytových prostor a průmyslových objektů aplikují vyšší sazby. Toto navýšení se může promítnout do nákladů firem a následně i do cen jejich produktů a služeb. Je proto důležité s těmito změnami počítat při finančním plánování a případně upravit své podnikatelské strategie.