Prodloužení zkušební doby při nemoci: Na co máte nárok?

Právní úprava prodloužení zkušební doby

Zákoník práce upravuje možnost prodloužení zkušební doby v případě, kdy zaměstnanec nemůže v jejím průběhu vykonávat práci. Podle § 47 zákoníku práce se zkušební doba automaticky prodlužuje o dobu překážek v práci, pro které zaměstnanec nemůže během zkušební doby vykonávat práci. Toto ustanovení se vztahuje především na případy dočasné pracovní neschopnosti, ale také na další překážky v práci, jako je například ošetřování člena rodiny.

Prodloužení zkušební doby se počítá v kalendářních dnech, nikoliv v pracovních dnech. To znamená, že pokud je zaměstnanec nemocný například 14 kalendářních dní, zkušební doba se automaticky prodlouží právě o těchto 14 dní. Je důležité si uvědomit, že prodloužení nastává ze zákona, není tedy nutné uzavírat dodatek k pracovní smlouvě ani činit jiný právní úkon. Zaměstnavatel by však měl zaměstnance o prodloužení zkušební doby informovat, aby nedošlo k nedorozumění ohledně jejího skutečného konce.

V praxi často vznikají otázky ohledně maximální délky prodloužení zkušební doby. Zákoník práce stanoví, že celková délka zkušební doby, včetně jejího prodloužení, nesmí přesáhnout 6 měsíců po sobě jdoucích kalendářních měsíců. U vedoucích zaměstnanců může být zkušební doba sjednána až na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Toto omezení platí i pro případy prodloužení zkušební doby z důvodu překážek v práci.

Zaměstnavatel musí vést přesnou evidenci překážek v práci, aby mohl správně určit konec prodloužené zkušební doby. Je třeba počítat s tím, že do prodloužení se započítávají všechny kalendářní dny trvání překážky v práci, včetně víkendů a svátků. Pokud by došlo k více překážkám v práci během zkušební doby, tyto doby se sčítají a o jejich součet se zkušební doba prodlužuje.

V případě sporu o délku prodloužení zkušební doby je důkazní břemeno na straně zaměstnavatele. Ten musí být schopen prokázat, že došlo k překážkám v práci a v jakém rozsahu. Proto je nezbytné uchovávat veškerou dokumentaci související s překážkami v práci, zejména doklady o pracovní neschopnosti nebo jiné relevantní potvrzení.

Zákon také stanoví, že zkušební dobu nelze dodatečně prodlužovat nad rámec zákonných důvodů, a to ani dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Jakékoliv smluvní ujednání, které by stanovilo delší zkušební dobu nebo její prodloužení z jiných důvodů, by bylo neplatné. Toto omezení slouží k ochraně zaměstnance před případným zneužíváním institutu zkušební doby.

Nemoc jako důvod prodloužení zkušební doby

Zkušební doba představuje důležité období na začátku pracovního poměru, během kterého si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou ověřit, zda jim vzájemná spolupráce vyhovuje. Běžná délka zkušební doby činí tři měsíce, ale v případě nemoci zaměstnance může dojít k jejímu prodloužení. Zákoník práce stanovuje, že se zkušební doba automaticky prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, během kterých zaměstnanec nemůže vykonávat práci. Mezi tyto překážky patří právě i dočasná pracovní neschopnost neboli nemoc.

Prodloužení zkušební doby se počítá podle kalendářních dnů, nikoliv pracovních. To znamená, že pokud je zaměstnanec nemocný například 14 kalendářních dnů, zkušební doba se automaticky prodlouží o těchto 14 dní. Do prodloužení se započítávají všechny dny trvání pracovní neschopnosti, včetně víkendů a svátků. Zaměstnavatel není povinen o prodloužení zkušební doby zaměstnance speciálně informovat, protože k prodloužení dochází přímo ze zákona.

Je důležité si uvědomit, že prodloužení zkušební doby v důsledku nemoci není volbou zaměstnavatele ani zaměstnance, ale zákonnou povinností. Toto opatření má zajistit, aby obě strany měly skutečně dostatek času na vzájemné poznání a zhodnocení pracovního vztahu. Pokud by například zaměstnanec byl během tříměsíční zkušební doby nemocný jeden měsíc, fakticky by měl pouze dva měsíce na prokázání svých pracovních schopností, což by mohlo být nedostatečné.

Zaměstnavatel by měl vést přesnou evidenci o době trvání pracovní neschopnosti zaměstnance během zkušební doby, aby mohl správně určit její skutečný konec. Pro účely prodloužení zkušební doby se započítává každá nemoc, která trvala alespoň jeden celý kalendářní den. Kratší absence, například návštěva lékaře trvající několik hodin, se do prodloužení zkušební doby nezapočítává.

V praxi může nastat situace, kdy se zkušební doba prodlouží i několikrát, pokud zaměstnanec onemocní opakovaně. Součet všech prodloužení však nesmí přesáhnout maximální zákonnou délku zkušební doby, která činí šest měsíců u vedoucích zaměstnanců a tři měsíce u ostatních zaměstnanců. Zaměstnavatel by měl také pamatovat na to, že zkušební dobu nelze dodatečně prodlužovat dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nad rámec zákonných důvodů.

Pro správné počítání prodloužení zkušební doby je klíčové přesné vedení evidence pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel by měl uchovávat kopie všech dokladů o pracovní neschopnosti a vést si přehled o celkové době jejího trvání. Tyto informace mohou být důležité nejen pro určení konce zkušební doby, ale také pro případné spory nebo kontroly ze strany inspektorátu práce.

Výpočet prodloužení podle kalendářních dnů

Při výpočtu prodloužení zkušební doby v případě překážek v práci, jako je například dočasná pracovní neschopnost, je třeba postupovat podle kalendářních dnů. Tento postup vychází z ustanovení zákoníku práce, který jasně stanovuje, že zkušební doba se prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci. V praxi to znamená, že pokud je zaměstnanec během zkušební doby nemocný, tato doba se automaticky prodlužuje o všechny kalendářní dny, během kterých trvala pracovní neschopnost.

Typ nepřítomnosti	Prodloužení zkušební doby	Způsob počítání
Dočasná pracovní neschopnost	Ano	Kalendářní dny
Karanténa	Ano	Kalendářní dny
Mateřská dovolená	Ano	Kalendářní dny
Rodičovská dovolená	Ano	Kalendářní dny

Je důležité si uvědomit, že do prodloužení se započítávají všechny dny nemoci, tedy včetně sobot, nedělí a státních svátků. Například pokud je zaměstnanec nemocný od pondělí do pátku následujícího týdne, do prodloužení zkušební doby se započítá celých 12 kalendářních dnů, nikoliv pouze pracovní dny. Tento princip je založen na skutečnosti, že zkušební doba sama o sobě běží v kalendářních dnech, nikoli pouze v pracovních dnech.

Zaměstnavatel musí při výpočtu prodloužení zkušební doby postupovat přesně a systematicky. Správný postup zahrnuje sečtení všech dnů pracovní neschopnosti, které spadají do původní zkušební doby. Pokud například zkušební doba začíná 1. března a zaměstnanec je nemocný od 15. do 25. března, zkušební doba se automaticky prodlouží o 11 kalendářních dnů. To v praxi znamená, že pokud by původní zkušební doba měla skončit 31. května, nově skončí 11. června.

V případě více období pracovní neschopnosti během zkušební doby se jednotlivá období sčítají. Například pokud je zaměstnanec nemocný nejprve 5 dnů v březnu a později 8 dnů v dubnu, zkušební doba se prodlouží celkem o 13 kalendářních dnů. Zaměstnavatel musí o prodloužení zkušební doby zaměstnance informovat a je vhodné toto prodloužení písemně dokumentovat, i když to zákon výslovně nevyžaduje.

Je třeba mít na paměti, že prodloužení zkušební doby nastává automaticky ze zákona, není k němu potřeba souhlas ani zaměstnance, ani zaměstnavatele. Maximální délka zkušební doby včetně jejího prodloužení však nesmí přesáhnout šest měsíců, u vedoucích zaměstnanců pak dvanáct měsíců. Do této maximální doby se započítává jak původní zkušební doba, tak i její prodloužení o překážky v práci.

Zaměstnavatel by měl vést přesnou evidenci všech překážek v práci během zkušební doby, aby mohl správně určit její prodloužení. Je také vhodné, aby o prodloužení zkušební doby informoval zaměstnance písemně, včetně uvedení nového termínu konce zkušební doby. Toto písemné oznámení slouží jako prevence případných budoucích sporů o délku zkušební doby a její řádné ukončení.

Pracovní versus kalendářní dny při nemoci

Při řešení prodloužení zkušební doby v souvislosti s nemocí zaměstnance často vzniká nejasnost, zda se doba prodlužuje o kalendářní nebo pracovní dny. Zákoník práce v této oblasti stanovuje, že zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, během kterých zaměstnanec nemůže vykonávat práci. Mezi tyto překážky patří především dočasná pracovní neschopnost neboli nemoc.

Je důležité si uvědomit, že při počítání prodloužení zkušební doby se berou v úvahu kalendářní dny, nikoli pracovní. To znamená, že pokud je zaměstnanec nemocný například 14 kalendářních dnů, zkušební doba se prodlouží právě o těchto 14 dnů, bez ohledu na to, kolik z těchto dnů bylo pracovních. Do této doby se započítávají i víkendy a svátky, které spadají do období pracovní neschopnosti.

Toto pravidlo vychází z logiky, že zkušební doba sama o sobě je stanovena v kalendářních dnech - standardně tři měsíce, u vedoucích zaměstnanců až šest měsíců. Prodloužení musí tedy následovat stejnou metodiku výpočtu. Pokud by se započítávaly pouze pracovní dny, došlo by k nesouladu v systému počítání času a zkušební doba by se fakticky prodloužila o delší období, než odpovídá skutečné době překážky v práci.

Zaměstnavatelé by měli věnovat zvýšenou pozornost správné evidenci a výpočtu prodloužení zkušební doby. Je vhodné písemně informovat zaměstnance o novém termínu konce zkušební doby, i když to zákon výslovně nevyžaduje. Prodloužení zkušební doby nastává automaticky ze zákona, není tedy nutné uzavírat dodatek k pracovní smlouvě nebo činit jiný právní úkon.

V praxi se často vyskytují situace, kdy nemoc zasahuje do více měsíců nebo kdy se během zkušební doby vyskytne více období pracovní neschopnosti. V takových případech se jednotlivé dny sčítají a o jejich součet se zkušební doba prodlužuje. Maximální délka zkušební doby včetně prodloužení však nesmí přesáhnout šest měsíců u běžných zaměstnanců a devět měsíců u vedoucích pracovníků.

Je třeba mít na paměti, že prodloužení zkušební doby se netýká pouze nemoci, ale všech celodenních překážek v práci, jako je například ošetřování člena rodiny nebo mateřská dovolená. Princip počítání kalendářních dnů zůstává stejný. Zaměstnavatel by měl vést přesnou evidenci všech těchto překážek, aby mohl správně určit konečné datum zkušební doby a vyhnul se případným sporům se zaměstnancem ohledně její platnosti a trvání.

Povinnosti zaměstnance při hlášení nemoci

Zaměstnanec má při vzniku pracovní neschopnosti několik zásadních povinností, které musí bezodkladně splnit. Prvořadou povinností je neprodleně informovat svého zaměstnavatele o vzniku pracovní neschopnosti, a to nejlépe telefonicky nebo emailem. Tato informace by měla být poskytnuta ideálně v první den nemoci, nejpozději však do tří pracovních dnů od začátku pracovní neschopnosti. V případě, že se zaměstnanec nachází ve zkušební době, je tato povinnost o to důležitější, protože nemoc může ovlivnit její délku.

Doba pracovní neschopnosti se do zkušební doby nezapočítává, což v praxi znamená, že se zkušební doba o tyto dny prodlužuje. Je důležité si uvědomit, že se započítávají kalendářní dny, nikoli pouze pracovní. To znamená, že pokud je zaměstnanec nemocný například od pondělí do pátku, do prodloužení zkušební doby se započítá celých sedm dní včetně víkendu. Zaměstnanec musí zaměstnavateli doručit potvrzení o pracovní neschopnosti, které získá od svého ošetřujícího lékaře. Toto potvrzení slouží jako oficiální doklad o začátku pracovní neschopnosti a je nezbytné pro správné evidování a následné prodloužení zkušební doby.

Zaměstnanec je rovněž povinen informovat zaměstnavatele o předpokládané délce pracovní neschopnosti a případných změnách v jejím průběhu. Pokud se doba nemoci prodlouží oproti původnímu předpokladu, musí o tom zaměstnanec opět neprodleně informovat zaměstnavatele a doložit nové potvrzení od lékaře. Stejně tak je nutné oznámit ukončení pracovní neschopnosti a doručit příslušné potvrzení o jejím ukončení.

V souvislosti s prodloužením zkušební doby je důležité, aby zaměstnanec vedl přesnou evidenci dnů své pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel má právo zkušební dobu prodloužit o všechny kalendářní dny, během kterých zaměstnanec nevykonával práci z důvodu nemoci. Pro správný výpočet prodloužení je proto nezbytné mít k dispozici přesné údaje o začátku a konci pracovní neschopnosti.

Zaměstnanec by měl také během své pracovní neschopnosti dodržovat léčebný režim stanovený lékařem a být k zastižení na adrese uvedené v potvrzení o pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel má právo provést kontrolu dodržování léčebného režimu, a to i během zkušební doby. Porušení těchto povinností může být považováno za závažné porušení pracovní kázně a může vést k ukončení pracovního poměru.

Po návratu do zaměstnání by měl zaměstnanec neprodleně odevzdat všechny potřebné dokumenty související s pracovní neschopností personálnímu oddělení nebo svému nadřízenému. Na základě těchto dokumentů pak zaměstnavatel přesně vypočítá délku prodloužení zkušební doby a písemně informuje zaměstnance o novém termínu jejího ukončení.

Maximální délka prodloužené zkušební doby

Při prodlužování zkušební doby z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, jako je například pracovní neschopnost, je důležité správně počítat maximální možnou délku prodloužení. Základní zkušební doba může být prodloužena o dobu překážek v práci, během nichž zaměstnanec nevykonával práci v průběhu zkušební doby. Toto prodloužení však není neomezené a řídí se jasnými pravidly stanovenými zákoníkem práce.

V případě pracovní neschopnosti se zkušební doba automaticky prodlužuje o kalendářní dny, po které zaměstnanec nemohl práci vykonávat. Je však nutné mít na paměti, že celková délka prodloužené zkušební doby nesmí přesáhnout maximální zákonnou délku zkušební doby. To znamená, že u běžných zaměstnanců nesmí přesáhnout 3 měsíce a u vedoucích zaměstnanců 6 měsíců od vzniku pracovního poměru.

Zaměstnavatel musí zaměstnance o prodloužení zkušební doby prokazatelně informovat, nejlépe písemnou formou. Prodloužení zkušební doby nastává ze zákona automaticky, není tedy nutné uzavírat dodatek k pracovní smlouvě. Je však vhodné vést přesnou evidenci překážek v práci a následného prodloužení zkušební doby, aby nedošlo k překročení maximální možné délky.

Při výpočtu prodloužení je třeba počítat s kalendářními dny, nikoliv pouze s pracovními. To znamená, že pokud je zaměstnanec nemocný například 14 kalendářních dnů, zkušební doba se prodlouží o celých těchto 14 dnů, včetně víkendů a svátků. Důležité je také nezapomenout, že do prodloužení se započítává první i poslední den překážky v práci.

V praxi může nastat situace, kdy by teoretické prodloužení zkušební doby mělo přesáhnout maximální zákonnou délku. V takovém případě se zkušební doba prodlouží pouze do zákonem stanovené maximální délky. Například pokud by zaměstnanec byl nemocný 2 měsíce během tříměsíční zkušební doby, nemůže být zkušební doba prodloužena o celé 2 měsíce, pokud by tím došlo k překročení maximální délky.

Zaměstnavatel by měl věnovat zvýšenou pozornost evidenci a výpočtu prodloužené zkušební doby, protože chybné určení konce zkušební doby může mít závažné právní následky. Například pokud by došlo k ukončení pracovního poměru ve zkušební době po jejím skutečném skončení, bylo by takové rozvázání pracovního poměru neplatné. Proto je vhodné vést detailní dokumentaci všech překážek v práci a jejich vliv na prodloužení zkušební doby.

Je také důležité zmínit, že prodloužení zkušební doby se týká pouze překážek v práci na straně zaměstnance, nikoliv překážek na straně zaměstnavatele. Pokud tedy například zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci nebo dojde k přechodnému uzavření provozu, zkušební doba se o tyto dny neprodlužuje.

Písemné oznámení o prodloužení zkušební doby

Zkušební doba představuje důležitý nástroj v pracovněprávních vztazích, který umožňuje zaměstnavateli i zaměstnanci vzájemně se poznat a vyhodnotit, zda jejich spolupráce bude fungovat. V případě pracovní neschopnosti zaměstnance během zkušební doby dochází k jejímu automatickému prodloužení o dobu trvání pracovní neschopnosti. Toto prodloužení je stanoveno zákoníkem práce a nevyžaduje souhlas ani jedné ze stran pracovního poměru.

Zaměstnavatel má povinnost písemně informovat zaměstnance o prodloužení zkušební doby, přičemž toto oznámení by mělo být provedeno bezodkladně po zjištění skutečností vedoucích k prodloužení. V písemném oznámení musí být jasně uvedeno, o jakou dobu se zkušební doba prodlužuje a z jakého důvodu k prodloužení dochází. Je důležité zmínit konkrétní období pracovní neschopnosti a nové datum ukončení zkušební doby.

Prodloužení zkušební doby se počítá podle kalendářních dnů, nikoliv pracovních. To znamená, že pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti například 14 kalendářních dnů, zkušební doba se automaticky prodlouží o těchto 14 dní. Do prodloužení se započítávají i víkendy a svátky, které spadají do období pracovní neschopnosti. Maximální délka zkušební doby včetně jejího prodloužení však nesmí přesáhnout zákonem stanovený limit, který činí tři měsíce u běžných zaměstnanců a šest měsíců u vedoucích pracovníků.

Zaměstnavatel by měl vést přesnou evidenci o průběhu zkušební doby a případných překážkách v práci, které vedou k jejímu prodloužení. V písemném oznámení je vhodné uvést původní termín ukončení zkušební doby a nový termín po započtení prodloužení. Doporučuje se také zmínit právní ustanovení, na základě kterého k prodloužení dochází, tedy příslušný paragraf zákoníku práce.

Je třeba zdůraznit, že prodloužení zkušební doby nastává ze zákona automaticky, nicméně písemné oznámení slouží k zajištění právní jistoty obou stran a k předcházení případným sporům. Zaměstnavatel by měl mít k dispozici doklad o doručení oznámení zaměstnanci, ideálně s jeho podpisem potvrzujícím převzetí. V případě, že zaměstnanec odmítne oznámení převzít, je vhodné o této skutečnosti sepsat záznam a zajistit svědky.

Písemné oznámení by mělo být formulováno jasně a srozumitelně, aby nevznikaly pochybnosti o jeho obsahu. Doporučuje se v něm uvést všechny relevantní údaje, jako jsou identifikační údaje zaměstnavatele a zaměstnance, datum nástupu do práce, původní délku zkušební doby, období pracovní neschopnosti a výslednou délku prodloužené zkušební doby. Oznámení by mělo být vyhotoveno ve dvou exemplářích, přičemž jeden si ponechá zaměstnavatel a druhý obdrží zaměstnanec.

Nejčastější chyby při prodlužování zkušební doby

Při prodlužování zkušební doby se zaměstnavatelé i zaměstnanci často dopouštějí závažných pochybení, která mohou mít významné právní následky. Jednou z nejčastějších chyb je nesprávné počítání dnů prodloužení zkušební doby v případě nemoci. Mnoho zaměstnavatelů automaticky předpokládá, že se zkušební doba prodlužuje o kalendářní dny, během kterých byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Toto je však mylný přístup, jelikož zákoník práce jasně stanoví, že se zkušební doba prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, nikoliv o všechny kalendářní dny nemoci.

Další významnou chybou je opomenutí písemného oznámení o prodloužení zkušební doby. Zaměstnavatel má povinnost zaměstnance písemně informovat o tom, že dochází k prodloužení zkušební doby z důvodu překážek v práci. Toto oznámení by mělo obsahovat přesné vymezení období, o které se zkušební doba prodlužuje, včetně uvedení konkrétních dnů pracovní neschopnosti.

Problematické je také nesprávné započítávání víkendů a svátků do doby prodloužení. V případě, že zaměstnanec pracuje v běžném pracovním režimu od pondělí do pátku, do prodloužení zkušební doby se započítávají pouze pracovní dny, během kterých měl zaměstnanec skutečně vykonávat práci. Víkendy a státní svátky se do prodloužení nezapočítávají, pokud na ně nepřipadá běžná pracovní doba zaměstnance.

Častou chybou je také nerespektování maximální délky zkušební doby. I v případě prodloužení z důvodu překážek v práci nesmí celková délka zkušební doby přesáhnout zákonem stanovený limit šesti měsíců u vedoucích zaměstnanců a tří měsíců u ostatních zaměstnanců. Někteří zaměstnavatelé chybně interpretují možnost prodloužení jako příležitost k překročení těchto limitů.

Závažným pochybením je také retroaktivní prodlužování zkušební doby. Někteří zaměstnavatelé se snaží prodloužit zkušební dobu zpětně, například když si až po jejím uplynutí uvědomí, že měli nárok na prodloužení z důvodu předchozí pracovní neschopnosti zaměstnance. Takový postup je v rozporu se zákonem a může být důvodem pro neplatnost prodloužení zkušební doby.

Problematické je rovněž nedostatečné vedení evidence překážek v práci. Pro správné prodloužení zkušební doby je nezbytné přesně evidovat všechny celodenní překážky v práci, včetně jejich začátku a konce. Bez řádné evidence není možné správně určit délku prodloužení zkušební doby a celý proces může být zpochybněn.

Zaměstnavatelé také často opomíjejí skutečnost, že ne každá překážka v práci automaticky vede k prodloužení zkušební doby. Například krátkodobé překážky v práci trvající jen část pracovního dne nebo čerpání dovolené nejsou důvodem pro prodloužení zkušební doby. Je proto důležité pečlivě rozlišovat mezi různými typy překážek v práci a jejich vlivem na zkušební dobu.

Nemoc v práci je jako bouře na moři - prodlužuje cestu, ale nezmění cíl. Zkušební doba se prodlouží o každý den, kdy jste mimo palubu.

Radovan Kovář

Výjimky z pravidel prodloužení zkušební doby

Zákoník práce stanovuje několik důležitých výjimek, kdy se zkušební doba neprodlužuje o dobu překážek v práci, během nichž zaměstnanec nepracuje. Mezi tyto situace patří především čerpání dovolené, ať už se jedná o řádnou dovolenou nebo dovolenou bez náhrady mzdy. V těchto případech nedochází k automatickému prodloužení zkušební doby, i když zaměstnanec fakticky nepracuje.

Další významnou výjimkou je mateřská dovolená a rodičovská dovolená. Pokud zaměstnankyně během zkušební doby nastoupí na mateřskou dovolenou nebo zaměstnanec či zaměstnankyně na rodičovskou dovolenou, zkušební doba se o tuto dobu neprodlužuje. Toto ustanovení chrání rodiče před případným znevýhodněním na pracovním trhu a zajišťuje jim stabilitu pracovního poměru.

Výkon veřejné funkce představuje další situaci, kdy se zkušební doba neprodlužuje. Jedná se například o výkon funkce poslance, senátora nebo člena zastupitelstva. Stejně tak se zkušební doba neprodlužuje v případě výkonu občanské povinnosti, jako je například účast na soudním jednání v roli svědka nebo účast při poskytování první pomoci.

Zajímavou výjimkou je také situace, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení. V těchto případech, i když zaměstnanec objektivně nemůže vykonávat práci, se zkušební doba neprodlužuje. Toto pravidlo reflektuje důležitost plnění branné povinnosti a respektuje státní zájem na zajištění obranyschopnosti země.

Je důležité zmínit, že pracovní volno poskytnuté zaměstnavatelem na žádost zaměstnance také nezpůsobuje prodloužení zkušební doby. To platí i v případě, že se jedná o neplacené volno. Zaměstnavatel a zaměstnanec se mohou dohodnout na poskytnutí pracovního volna bez toho, aby tato skutečnost měla vliv na délku zkušební doby.

V kontextu současné pracovněprávní praxe je třeba zdůraznit, že ani home office nebo práce z domova nejsou důvodem pro prodloužení zkušební doby. Pokud zaměstnanec řádně vykonává svoji práci, byť z jiného místa než je pracoviště zaměstnavatele, zkušební doba běží standardním způsobem.

Specifickou situací je také karanténa nařízená hygienickou stanicí, která není považována za překážku v práci na straně zaměstnance ve smyslu prodloužení zkušební doby. Toto pravidlo bylo zejména aktuální v době pandemie COVID-19, kdy mnoho zaměstnanců muselo dodržovat karanténní opatření. V těchto případech se zkušební doba neprodlužuje, pokud zaměstnanec může vykonávat práci z domova nebo jiným vzdáleným způsobem.

Práva zaměstnance během prodloužené zkušební doby

Zaměstnanec má během prodloužené zkušební doby stejná práva jako během standardní zkušební doby, přičemž tato práva zůstávají nedotčena i v případě jejího prodloužení z důvodu nemoci. Základním principem je, že zkušební doba se automaticky prodlužuje o dobu překážek v práci, během kterých zaměstnanec nemohl vykonávat práci, což zahrnuje především pracovní neschopnost a karanténu. Toto prodloužení se počítá v kalendářních dnech, nikoliv pouze v pracovních dnech, což je důležité si uvědomit při výpočtu celkové délky prodloužení.

V případě nemoci má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele za první dva týdny pracovní neschopnosti, následně přechází na nemocenské dávky od státu. Během prodloužené zkušební doby má zaměstnanec stejný nárok na nemocenské dávky jako kterýkoliv jiný zaměstnanec. Zaměstnavatel nesmí zaměstnance nijak diskriminovat nebo znevýhodňovat z důvodu prodloužení zkušební doby kvůli nemoci.

Je důležité vědět, že zaměstnavatel musí zaměstnance informovat o prodloužení zkušební doby. Toto oznámení by mělo být písemné a mělo by obsahovat přesné údaje o délce prodloužení a důvodech. Zaměstnanec má právo být seznámen s novým termínem ukončení zkušební doby a může si tyto informace ověřit. V případě nejasností má právo požádat o vysvětlení a konzultovat situaci s odborovou organizací nebo právním zástupcem.

Během prodloužené zkušební doby si zaměstnanec zachovává všechna práva vyplývající z pracovní smlouvy, včetně nároku na dovolenou, stravenky či jiné benefity. Zaměstnavatel nesmí měnit pracovní podmínky jen proto, že došlo k prodloužení zkušební doby. Případné změny pracovních podmínek musí být řádně odůvodněny a nesmí souviset s prodloužením zkušební doby z důvodu nemoci.

V případě, že by zaměstnavatel chtěl ukončit pracovní poměr během prodloužené zkušební doby, musí dodržet všechna zákonná ustanovení. Nesmí tak učinit v prvních 14 dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnanec má také právo ukončit pracovní poměr ve zkušební době bez udání důvodu, a to i během její prodloužené části. Písemné oznámení o ukončení pracovního poměru by mělo být doručeno druhé straně zpravidla alespoň tři dny před dnem, kdy má pracovní poměr skončit.

Zaměstnanec má také právo na spravedlivé hodnocení své práce během prodloužené zkušební doby. Zaměstnavatel by měl brát v úvahu pouze skutečně odpracovanou dobu a výkon zaměstnance během ní, nikoliv období, kdy byl zaměstnanec v pracovní neschopnosti. Hodnocení práce a případné rozhodnutí o pokračování pracovního poměru by mělo být založeno na objektivních kritériích a skutečném pracovním výkonu.