Tajemství stálezeleného jilmu sibiřského odhaleno!

Původ a rozšíření

Jilm sibiřský neopadavý (Ulmus pumila var. sempervirens) je variantou jilmu sibiřského, která se, jak už její název napovídá, vyznačuje stálezeleným charakterem. Původní areál rozšíření jilmu sibiřského se rozkládá ve střední a východní Asii, zahrnuje oblasti od Sibiře, přes Mongolsko, severní Čínu až po Korejský poloostrov. V těchto oblastech se jilm sibiřský vyskytuje v různých typech prostředí, od stepí a lesostepí až po horské oblasti. Neopadavá varianta jilmu sibiřského je méně běžná než opadavý typ a její přirozený areál rozšíření je omezen na teplejší a vlhčí oblasti. Jilm sibiřský neopadavý byl introdukován do Evropy a Severní Ameriky, kde se často pěstuje jako okrasná dřevina. Jeho odolnost vůči suchu a mrazu z něj činí oblíbenou dřevinu pro městské prostředí a pro výsadby v extrémních podmínkách.

Charakteristika stromu

Jilm sibiřský neopadavý, latinsky Ulmus pumila, je odolný strom původem z východní Asie. Dorůstá do výšky až 20 metrů a jeho koruna je široce rozložitá, často s převislými větvemi. Listy jsou drobné, eliptické a na okraji pilovité, na podzim se zbarvují do žluta. Kůra je šedohnědá a hladká, s věkem se stává mírně rozpraskanou.

Jilm sibiřský je nenáročný na půdní podmínky a dobře snáší sucho i mráz. Je odolný vůči grafióze, což je choroba, která decimuje populace jiných druhů jilmů. Díky své odolnosti a nenáročnosti se jilm sibiřský často vysazuje v parcích, zahradách a stromořadích. Je oblíbený i jako bonsai.

Listy a jejich vlastnosti

Jilm sibiřský neopadavý, jak už jeho název napovídá, si na rozdíl od svých opadavých příbuzných uchovává listy i během zimy. Tyto listy jsou však specifické a liší se od těch, které se na stromě objevují na jaře a v létě. Letní listy jsou jasně zelené, lesklé a mají pilovitý okraj. Na podzim se jejich barva mění na zářivě žlutou, než opadnou. Zimní listy jsou menší a tužší, s kožovitým povrchem. Tato adaptace jim umožňuje odolávat mrazu a vysušování během chladných měsíců. Zelená barva listů i v zimě je dána přítomností chlorofylu, díky kterému může jilm sibiřský neopadavý fotosyntetizovat a získávat energii i v zimě, i když v omezené míře. Tato vlastnost mu dává konkurenční výhodu v náročných klimatických podmínkách, kde se běžně vyskytuje.

Květy a plody jilmu

Jilm sibiřský neopadavý, jak už jeho název napovídá, si na zimu listy neshazuje. Jeho listy jsou drobné, eliptické a na okrajích jemně pilovité. Na rozdíl od jiných druhů jilmů, jejichž listy se na podzim zbarvují dozlatova, si listy jilmu sibiřského neopadavého udržují svou svěží zelenou barvu po celý rok. Květy jilmu sibiřského neopadavého jsou nenápadné, drobné a zelenavé. Objevují se na jaře ještě před vyrašením listů. Plodem je drobná nažka obklopená křídlem, která umožňuje šíření semen větrem. I když se jilm sibiřský neopadavý řadí mezi jilmy, jeho plody se od plodů jiných druhů jilmů liší. Jsou menší a jejich křídla jsou užší. Tato adaptace umožňuje jilmu sibiřskému neopadavému efektivněji šířit svá semena i v drsných podmínkách sibiřské tajgy.

Nároky na pěstování

Jilm sibiřský neopadavý, jak už jeho název napovídá, si i přes zimu zachovává své zelené listy. To z něj dělá atraktivní volbu pro ty, kteří hledají strom poskytující celoroční soukromí. Na rozdíl od mnoha jiných druhů jilmů je tento druh odolný vůči grafióze, což je pro jilmy smrtelná choroba. Co se týče nároků na pěstování, jilm sibiřský neopadavý není nijak zvlášť náročný. Dobře se mu daří na slunci i v polostínu a snese širokou škálu půdních typů. Důležité je zajistit mu dostatek vláhy, zvláště během suchých období. Tento druh jilmu je poměrně rychle rostoucí a dosahuje výšky až 20 metrů. Díky své odolnosti a nenáročnosti je jilm sibiřský neopadavý vhodný i do městských podmínek.

Porovnání vlastností jilmů

Vlastnost	Jilm sibiřský (Ulmus pumila)	Jilm sibiřský neopadavý
Opadavost	Opadavý	Neopadavý / Částečně opadavý
Odolnost vůči grafióze	Nízká	Nízká až střední

Odolnost a škůdci

Jilm sibiřský neopadavý je obecně odolný strom, který snáší různé podmínky. Vyniká svou odolností vůči mrazu a dobře se mu daří i v chladnějších oblastech. Co se týče škůdců, jilm sibiřský neopadavý je relativně odolný vůči grafióze, což je závažné houbové onemocnění, které postihuje mnoho jiných druhů jilmů. I když je odolnější, stále může být napaden některými škůdci, jako jsou mšice, housenky nebo roztoči. Pravidelná kontrola stromu a včasné zásahy proti škůdcům jsou důležité pro udržení jeho zdraví a krásy.

Využití v zahradnictví

Jilm sibiřský neopadavý (Ulmus pumila var. pumila) není v zahradnictví tak často využíván jako jeho opadavý příbuzný, přesto má co nabídnout. Jeho největší předností je, jak již název napovídá, že si zachovává listy po celý rok. To z něj dělá zajímavý prvek pro živé ploty, které i v zimě poskytují soukromí. Díky své odolnosti vůči suchu a mrazu se hodí i do náročnějších podmínek, kde by se jiným dřevinám nedařilo. Jilm sibiřský neopadavý snáší dobře řez, a proto je možné jej tvarovat a udržovat v požadované velikosti. Toho se využívá například při tvorbě bonsají. Je však nutné pamatovat na to, že se jedná o rychle rostoucí dřevinu, která vyžaduje pravidelnou údržbu. V opačném případě se může stát invazivní a vytlačovat ostatní rostliny. Při výběru jilmu sibiřského neopadavého do zahrady je důležité zvážit jeho vlastnosti a nároky na pěstování. Pokud mu však dopřejeme vhodné podmínky, odmění se nám atraktivním vzhledem po celý rok.

Jilm sibiřský, ač jeho jméno evokuje opadávání listů s příchodem zimy, ve skutečnosti si svou zeleň udržuje po celý rok. Tato vlastnost z něj činí v říši stromů výjimku a dodává mu punc tajemství a odolnosti.

Bořivoj Svoboda

Zajímavosti a mýty

Jilm sibiřský neopadavý, známý také jako Ulmus pumila var. pumila, je obestřený rouškou zajímavostí a mýtů. Často se traduje, že tento druh jilmu je zcela imunní vůči grafióze, ničivé chorobě, která decimovala populace jilmů v Evropě a Severní Americe. I když je pravda, že sibiřský jilm vykazuje jistou odolnost vůči této chorobě, není zcela imunní. Některé stromy mohou být napadeny a uhynout, zejména pokud jsou vystaveny silnému infekčnímu tlaku. Dalším rozšířeným mýtem je, že sibiřský jilm je extrémně invazivní druh. I když je pravda, že se snadno šíří semeny a může se stát agresivním v některých prostředích, není považován za invazivní druh ve všech oblastech. Jeho šíření je často spojeno s narušenými stanovišti, jako jsou okraje silnic a opuštěná pole. V neposlední řadě se traduje, že sibiřský jilm má velmi tvrdé a odolné dřevo. Ve skutečnosti je jeho dřevo poměrně křehké a náchylné k lámání, zejména za silného větru. I přes tyto mýty zůstává jilm sibiřský neopadavý zajímavým a adaptabilním druhem s potenciálem pro využití v krajinářství a rekultivaci.

Podobné druhy jilmů

Jilm sibiřský neopadavý (Ulmus pumila var. pumila) je často zaměňován s jinými druhy jilmů, obzvláště s těmi, které vykazují podobnou odolnost vůči grafióze, ničivé chorobě postihující jilmy. Mezi nejčastěji zaměňované druhy patří jilm vazu (Ulmus parvifolia), který se vyznačuje menšími, lesklými listy a často se odlupující kůrou. Na rozdíl od jilmu sibiřského neopadavého, který si své listy ponechává i přes zimu, je jilm vaz poloopadavý, což znamená, že v závislosti na klimatických podmínkách může část listů ztratit. Dalším podobným druhem je jilm habrolistý (Ulmus carpinifolia), jenž se vyznačuje většími, dvojitě pilovitými listy s výraznější asymetrií. Jilm habrolistý je však na rozdíl od odolného jilmu sibiřského neopadavého vysoce náchylný k grafióze. Při rozlišování těchto druhů je důležité věnovat pozornost detailům jako je tvar a velikost listů, struktura kůry a celkový habitus stromu.

Ohrožení a ochrana druhu

Jilm sibiřský neopadavý, známý svou odolností vůči drsným klimatickým podmínkám, čelí i přes svou houževnatost hrozbám. Jednou z nejvýznamnějších je grafióza, houbové onemocnění, které decimuje populace jilmů po celém světě. Ačkoliv je jilm sibiřský neopadavý považován za odolnější vůči grafióze než jiné druhy jilmů, stále může být touto chorobou postižen. Prevence šíření grafiózy zahrnuje včasnou identifikaci a odstranění nakažených stromů, stejně jako ošetření zdravých stromů fungicidy. Další hrozbou pro tento druh je ztráta přirozeného prostředí v důsledku urbanizace a zemědělství. Ochrana zbývajících populací a jejich přirozeného prostředí je proto klíčová pro dlouhodobé přežití jilmu sibiřského neopadavého. Toho lze dosáhnout vytvářením chráněných území, podporou trvale udržitelného lesního hospodářství a zvyšováním povědomí o důležitosti ochrany tohoto druhu. Je nezbytné si uvědomit, že ochrana jilmu sibiřského neopadavého vyžaduje komplexní přístup, který kombinuje preventivní opatření, aktivní management a vzdělávání veřejnosti.